Kepler track

Počasí nám taky jednou přálo, takže jsme si užili pravého fiordlandského počasí

 

13.3 je rozhodnuto, že jdeme místo Kláry a Járy Kepler Track – jediný Great walk, který tady plánujeme. Klára onemocněla, takže jsme využili jejich nabídky a vzali jejich lístky. Vyrazili jsme až ve 13.30 na cestu do chaty, která měla trvat 6hodin…zvládli jsme to za 4…

Jezero Te Anau

Jirásek se dívá do minulosti, Libuše se dívá do budoucnosti...

Heuréka...

Asi bude pršet?

V chatě byla spousta důchodců a jeden správce, který nám večer podal podrobné informace snad o všem, spojeném s Kepler trackem, chatou a počasím. Důchodci hráli karty a nechali se bavit svým průvodcem, který jim předtím uvařil, umyl nádobí a nakonec představil program na večer :)

... a támhle ten co se obrací zády chrápal nejvíc...

14.3 jsme se vzbudili již v pět ráno – a to ne proto, že bychom chtěli stihnout východ slunce (i když byl parádní), ale proto, že důchodci už nemohli dospat, jak se těšili na dnešní túru a navíc předpověď počasí hlásila po obědě velmi silný vítr a déšť. My, protože už jsme místním předpovědím nevěřili a navíc jsme v noci téměř nespali, jednak protože stádo důchodců vytrvale chrápalo celou noc, ale také protože foukal silný vítr, který v některých chvílích doslova chatu nadnášel nad dřevěné sloupy, na kterých stála.

Na dva dny poslední výhled

Po 11 se nám podařilo vyrazit – i přes velký údiv správce chaty, který si do poslední chvíle myslel, že si děláme srandu a vracíme se zpět na parkoviště, jako většina spáčů na chatě. Za hodinu se zvedl vítr na 120km/h, začalo hodně pršet a ochladilo se tak, že někdy i padaly kroupy. Exponovaná hřebenová túra (tam jsme měli vidět to nejlepší z Fiordlandu) se tak pro nás změnila v běh. V prvním nouzovém přístřešku jsme potkali Američanku a Izraelce, kteří prohlásili, že dál už nemůžou a přespí tam. To se nám zdálo, jako nedobrý nápad. Zvažovali jsme, jestli se vrátit nebo pokračovat. Nakonec vyhrála varianta pokračovat a to z toho prostého důvodu, že to bylo blíž…Běželi jsme tedy do druhého nouzového stanu a cestou jsme si zazpívali Cimrmanovu píseň do nepohody ("Tam kde hy, tam kde hy, tam kde hynuli vlci..."). Běžet jsme museli, neb jsme byli úplně nažmach mokří a jinak by nám bylo zima. Vítr dul všemi směry, tudíž použití pláštěnky nepřicházelo v úvahu. Též jindy postup terénem usnadňující schůdky staly se takřka neschůdné. Nepříjemné bylo bubnování kapiček do oční bulvy. Často jsme tak museli běžet „na kyklopa“ :-) A co hůř, neviděli jsme tak nelétavého ptáka Takahe. Těch už moc není, také proto, že mu jeleni spasou skoro všechnu trávu a on nemá pak co zobat. 

Takahe, jak jsme ho neviděli :-)

Z toho důvodu si tady může každý postřílet jelenů, kolik chce a děje se tak i třebas z helikoptéry. Nakonec jsme po 5hodinovém běhu našli druhou chatu, kde jsme přemluvili místního správce, aby nás nenutil stanovat venku, ale pustil nás dovnitř ke krbu. My měli zakoupeno předem místo pro stan, ale to jsme předpokládali, že bude pěkně… Během krátkého briefingu nám tento sympatický správce pustil zvuk kiváka a odvyprávěl naprosto totožné informace, co jsme slyšeli na první chatě. Podivná příhoda se udála, když chtěl pan správce demonstrovat, co nemáme dělat v noci – šustit s igelitkama a nerušit tak ostatní ze spaní. Jako pomůcku si vypůjčil igelitku, ve které měli asi padesátiletí turisté „ukrytou“ lahev rumu. Nevěřili byste, jak se potom ti pánové a paní tvářili… Jako kdybyste nachytali puberťáka s cigaretou. No strašný.

Ač bylo zakázáno do místnosti s jediným zdrojem tepla (kamínka) vnášet mokré pěci a boty, bylo kolem kamínek narváno. Museli jsme tedy počkat, až usuší ostatní a pak jsme nastoupili my. Pozornost jsme budili zvláště sušením bot pomocí suchých novin, které jsme cpali dovnitř. Nejen, že kiváci pohorky prostě nesuší – nechají je jen okapat venku, nesuší ani batohy. Pohorky se zkrátka nabujou ráno mokrý a do batohu se dá „pack liner“ (velkej igelitovej pytel). Jelikož jsme ale na suchých věcech trvali a novin byl nedostatek, sušili jsme je na plotýnce kamínek. Místností se začal linout onen čmuch novin, a pokud nás někdo zahlédl, myslel si, že sušíme noviny, abychom si je mohli přečíst. Po vysvětlení toho, co děláme, jsme vzbudili v ostatních obdiv a právem jsme si připadali mezi důchodci s nejnovějším vybavením do přírody jako nejzkušenější horalové.

jediný zdroj tepla - dokonale využit

15.3 jsme dosušili věci až kolem 13.00 a vyrazili směr Moterau chata. Cesta byla příjemná, bez deště, ale také bez výhledů…

Big slip narozen 1984 :)

Thaxterogaster porphyreum

Earina autumnalis

16.3 poslední den Kepler Tracku jsme šli neustále v lese. (kromě jednoho výhledu na bažinu a jednoho na jezera :) Chtěli jsme být u autíčka co nejdřív a proto jsme asi poslední 6ti hodinový úsek prošli za 3 hodiny.

 

Drosera spatulata

Po 1,5 měsíci cestování jsme se rozhodli, že si dopřejeme kemp s teplou sprchou :) Ten jsme našli v příjemném městečku Te Anau, na břehu jezera Te Anau :) Ta teplá sprcha po takový době a po takovým výkonu – to byl panečku zážitek… Snad jeden z nejintenzivnějších tady :-) Na večeři nás přišli navštívit naši oblíbenci Jára s Klárou a zdrželi se až do ranních hodin….:)

Cestička mechová

Cestička trávová

Cestička kapradinová

Cestička močálová

Zlobidlovo vozidlo

Díky velmi příznivému počasí, o moc víc fotek nemáme, ale jestli nemáte nic lepčího na práci, můžete se na zbytek fotek odkázat odkazujícím odkazem dole. Konec kázání...:)

https://picasaweb.google.com/danicek.martin/KeplerTrack