neděle 10. července 2011

Greenstone & Caples track

zase jedna smradlavá zabahněná hnusná řeka, kde by člověl ani nohu nesmočil ...

6.3 2011 se po téměř zimní noci (na kopcích nad námi zase napadl sníh a Martin snědl v noci konzervu fazolí, protože mu byla zima - přestože měl na sobě 4vrstvy oblečení) rozhodujeme, zda jít Routebourn+Greenstone nebo Greenstone a Caples Track, abychom tak z jednosměrných tracků udělali okružní :-). Nakonec jsme se rozhodli pro trasu Greenstone a Caples. Přejeli jsme tedy na druhý konec parku Mt. Aspiring NP opět cestou mnoha brodů a prudkých zatáček. Hned první co vidíme při příjezdu na výchozí bod-parkoviště, jsou krávy brodící řeku - jen tak, že se jim chce pást na druhé straně koryta - paráda.

Tak takhle se má správně brodit řeka... Po čtyřech je to nejbezpečnější :-)

Martin v 18.30 vyráží na ryby a už kolem 21.00 se vrací s půlmetrovým pstruhem :-) V jezeře Wakatipu se totiž může chytat i na návnadu, a tak Marťas snadno nakopal žížaly na pastvině plné kravinců. Potom se musel prodírat křovinami, aby nakonec sjel po zadku po svahu ke břehu jezera. Úlovky byli nakonec dva, takže jsme se nemohli dočkat, až trek dojdeme a Marťas půjdu zase kopat žížaly a lovit :-)

50cm Brown Trout a Marťas :-) (hádejte kdo je kdo...)
7.3 k snídani smažíme pstruha. Jakmile ale začínáme servírovat na stůl, objevil se autobus se 40-ti turisty a jejich průvodci. Tady na NZ totiž funguje něco naprosto neuvěřitelného – a to – Fully guided walks. Lidé různého věku, si zaplatí průvodce (většinou ne jednoho), který jim podle délky trasy nese: veškeré jídlo, erární oblečení (bundy, svetry, pláštěnky…), lékarničky aj. V extrémních (ale ne ojedinělých případech) si tito turisté nechají své malé batůžky ještě do cílové chaty dopravit vrtulníkem! Zajímavý je pohled na 25-ti letého Američana, který vyráží na tůru s hůlkami a povídá si se svou průvodkyní, která nese 50-ti kilový batoh, aby měl chlapec k večeři svůj steak a lahev vína. I přes přítomnost množství čumilů jsme si na pstruhovi pochutnali a navíc jsme se opět potkali s Češkou Klárkou – tentokrát již i s jejím manželem Járou, kteří chtějí jít stejnou trasu jako my. Domlouváme se na společné večeři na první chatě.

Placený průvodce už maže na chatu s největším batohem, jaký jsme kdy viděli...
Trasa nádherná, vede podél řeky, krásným širokým údolím a zelenými lesy, kde se natáčely scény z pána prstenů (Fangorn forest). Když jsme přišli na chatu, už tam bylo nacpaných 14lidí, přesto že chata je pro 10. Rozbalujeme stan opodál, koupeme se v řece a rozděláváme oheň společně s Australany, kteří si s námi vydrželi povídat až do dvou do rána. Vůbec chudáci nejsou zvyklí, že se může venku dělat oheň, tak si tuto vzácnost vychutnávali. Pán byl původem z Izraele, oba moc chytří a příjemní. Před touto trasou šli také na Sugarloaf pass a to ještě delší a obtížnější cestou, kde se ráno probudili se zasněženým stanem…



8.3 V 11:50 přecházíme zavěšený most, který se blíží nejjednoduššímu typu (jen tři provazy) a vydáváme se na cestu hlubokým lesem.



 


















Stromy jsou pokroucené, všude je mokro, mechovo, zeleno…tady se natáčel les Entů. Pokračujeme cestou podél potoka, který je místy suchý a vydlážděný bílým kamením. Anežka nastudovala, že tuto stezku používali Maorové při svých výpravách za jadeitem, a protože neměli žádné značení, uchovávali si popis cesty pomocí písní. Zapomenout na takové cestě písničku se tudíž mohlo stát osudným :-) V sedle je nádherně, výhledy do všech stran, zasněžené vrcholky v pozadí. K chatě Mc.Kellar přicházíme již pozdě večer a nacházíme Kláru s Járou – kteří už se opět nevešli do chaty. Do noci si porovnáváme zážitky z Austrálie a Nového Zélandu. Všichni se shodujeme, že jsme rádi, že žijeme v Evropě.

mechoviště všude...

Potok občas vyschnul a pak zase zmokřel:-)

"Vrcholové" foto v sedle :-)
Mc Kellar Sadle



9.3 Než jsme usušili stan, je už zase dvanáct hodin. Cesta údolím řeky Caples je krásná a odlišná od té v okolí řeky Greenstone. Užíváme si zlaté trsy trávy a modré nebe.


Snad možná nejhezčí údolí, co jsme tady viděli :-)


Cestou potkáváme DOCáka, který stříhá nůžkami trsy trávy, které tak místo toho, aby se lehce otřely o naše nohy, nepříjemně se do nich zapichují. Procházíme poprvé procedurou zvanou Check-in. Vyptává se nás, jak se jmenujeme, odkud kam jdeme a jaký je náš plán. Vše si zapisuje na zmuchlaný kus papíru. Podává informace o tom, kde právě jsme, kudy vede cesta (která je nepřehlédnutelně značená), jak dlouho nám to bude trvat do další chaty a jaké bude počasí. Máme mapu, takže všechno stejně víme a navíc nás neprávem obírá o námi zakoupené modré papírky za spaní ve stanu. Myslel si totiž, že jsme využívali vybavenosti chat. To nám dochází až později a my se cítíme poněkud podvedeni. Anežka uklidňuje Marťase, který má sto chutí toho DOCáka poslat na Sugar loaf prořezávat cestu, aby se zabavil nějakou užitečnější činností. Oni ale tohle všechno dělat musí, takže to vlastně není jejich chyba… Na poslední chatě spíme opět ve stanu, ale dlouho zevlujeme uvnitř chaty a povídáme zase s Klárou a Járou. Taky jsme se zase jednou vykoupali v řece. Už nám ani nepřišla tak studená, i když bez pochyby byla hrozně :-)



10.3. Vyrážíme na poslední část trasy. Sluníčko se schovává za mraky a začíná pršet. Poslední úsek překonáváme v pláštěnkách a v autíku vaříme čaj. Pršet nepřestává, a tak se plánované rybaření nekoná. Nabíráme Kláru s Járou a vyrážíme do Quenstownu. Skoro týden jsme byli bez signálu, tak píšeme zprávy domů a taky „mámě s tátou“ (Denise a Pepovi), kteří po nás už vyhlašovali pátrání. Všichni se nakonec scházíme při nakupování jídla a trávíme večer a noc v DOC-kempu poblíž města Queenstown.

Předposlední chata na cestě a koupací řeka :-)

DIDIMO, aneb importovaná řasa, která zamořuje víc a víc řek na NZ :(
Smotlacha: "Fungus flavus"

Smotlacha: Fungus alba-niger
Smotlacha: Fungus arborea-alba
Smotlacha: Fungus brunnea-barata
Smotlacha: Fungus violaceus

Jelikož jsme opět nafotili víc, než blog snese a vy jste jistě po dalších obrázcích lační, neváhejte a užijte odkaz níže :-)
https://picasaweb.google.com/danicek.martin/GreenstoneACaplesTrack

3 komentáře:

  1. Dík za reportáž, zas pěkný počtení. Ať se daří.

    OdpovědětVymazat
  2. Krasny krasny, aaachhh uz ted se tesim na dalsi poctenicko a Martine, ten pstruh byl fakt paradni!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Vuku, diky za komentar, Klaro - a to jeste nevis, ze sem vcera chytil svou prvni morskou rybu - Kahawai se jmenuje a byla moc dobra a jeste vetsi, nez ten pstruh:-)

    OdpovědětVymazat