3.3 2011 Jsme se ještě zvládli přesunout přes Wanaku, Queenstown a Glenorchy až k výchozímu bodu na Routebourn Track (great walk) – který ale nejdeme, už jenom proto, že není okružní a cesta autem zpátky na začátek 40km dlouhé trasy je asi 150 kilometrů dlouhá. Rozhodli jsme se pro jinou trasu, s chatou zdarma, bez davů lidí a se stejnými výhledy – Sugar Loaf Pass.
 |
| Náš plán byl jít kolečko po směru hodinových ručiček, ale posléze jsme se (nechtěně) vydali proti směru hodinek. |
4.3 rychle balíme a začínáme hledat cestu…to se nám nepodařilo, vracíme se k autu a vzhledem k tomu, že trasa je okružní hledáme druhý konec – to se nám nakonec podařilo :-)
Na chatu Rockburn bychom měli jít dvě hodiny. Nakonec jsme to šli 5 a to BAŽINOU!!! Jednou jsme se dokonce ztratili. Minuli jsme jezero Sylvan a taky skupinku deseti důchodců, kteří si zaplatili výlet s průvodcem. Měli všichni stejné bundy, které jim byly zapůjčeny a průvodce měl na zádech obrovský batoh s jejich svačinkami :-) Chata je opravdu zadarmo – a podle toho vypadá…papundeklová, s jedním malým okýnkem, téměř spadlá, smradlavá. Rozhodli jsme se spát raději venku v našem stanu.
Později se u nás zjevili lovci. Trochu jsme se polekali při pohledu na jejich zbraně a rázem nám připadalo chození ve zdejších lesích méně bezpečné. Před pár týdny tu totiž jeden podobný mladík zastřelil paní, která si čistila zuby u řeky nedaleko kempu. Jako správní kiváci nemohli mít na sobě nic jiného než kombinaci kraťásků s návlekama. Sravdovní bylo, že každý kousek jejich oděvu měl výšivku jelena :) Večer šel Martin zkusit ještě chytit nějakou rybu, ale kromě pár pěkných pohledů na údolí a pěkného kamínku nenalezl nic. V údolí navíc foukal vítr tak studený, a tak moc, že byl rád, že ho to neodfouklo :) … Anežku mezitím navštívili ve stanu lovci a oznámili, že v noci má být velká bouře, takže máme zvážit spaní ve stanu. Počasí tady dost prožívají nejen lovci. Předpovědi je v televizi věnována značná část vysílacího času a nesmí chybět ani číselné údaje o bodu mrznutí, rosném bodu, okluzní frontě apod. Všichni si tyto informace pamatují a přesně ví, v kterou hodinu a minutu právě na jejich zahrádku spadne první kapka deště. Nakonec jsme dali na jejich radu a přesunuli se do chatky. Ta v noci a při zapáleném krbu už nebyla tak hrozná…V noci opravdu lilo – a to i střechou, díra však nebyla nad palandami…:-)
Na chatu Rockburn bychom měli jít dvě hodiny. Nakonec jsme to šli 5 a to BAŽINOU!!! Jednou jsme se dokonce ztratili. Minuli jsme jezero Sylvan a taky skupinku deseti důchodců, kteří si zaplatili výlet s průvodcem. Měli všichni stejné bundy, které jim byly zapůjčeny a průvodce měl na zádech obrovský batoh s jejich svačinkami :-) Chata je opravdu zadarmo – a podle toho vypadá…papundeklová, s jedním malým okýnkem, téměř spadlá, smradlavá. Rozhodli jsme se spát raději venku v našem stanu.
 |
| Interier chaty "basic" |
Později se u nás zjevili lovci. Trochu jsme se polekali při pohledu na jejich zbraně a rázem nám připadalo chození ve zdejších lesích méně bezpečné. Před pár týdny tu totiž jeden podobný mladík zastřelil paní, která si čistila zuby u řeky nedaleko kempu. Jako správní kiváci nemohli mít na sobě nic jiného než kombinaci kraťásků s návlekama. Sravdovní bylo, že každý kousek jejich oděvu měl výšivku jelena :) Večer šel Martin zkusit ještě chytit nějakou rybu, ale kromě pár pěkných pohledů na údolí a pěkného kamínku nenalezl nic. V údolí navíc foukal vítr tak studený, a tak moc, že byl rád, že ho to neodfouklo :) … Anežku mezitím navštívili ve stanu lovci a oznámili, že v noci má být velká bouře, takže máme zvážit spaní ve stanu. Počasí tady dost prožívají nejen lovci. Předpovědi je v televizi věnována značná část vysílacího času a nesmí chybět ani číselné údaje o bodu mrznutí, rosném bodu, okluzní frontě apod. Všichni si tyto informace pamatují a přesně ví, v kterou hodinu a minutu právě na jejich zahrádku spadne první kapka deště. Nakonec jsme dali na jejich radu a přesunuli se do chatky. Ta v noci a při zapáleném krbu už nebyla tak hrozná…V noci opravdu lilo – a to i střechou, díra však nebyla nad palandami…:-)
5.3 jsme se probudili (chatka nespadla) a vyrazili kolem 10 směr sedlo…cesta asi 4km nám opět trvala 4 hodiny. Martin po 10ti minutách rezignoval na suché sandále, brodili jsme se bažinami, přeskakovali vodopády, přelézali spadlé stromy a přitom všem jsme se plazili do kopce kopcovatýho. Rozdíl mezi úpravou Great Walks a ostatními trasami je propastný. Zatímco stezky na great walks jsou budovány bagry a štěrk na ně je shazován vrtulníky, méně populární stezky se nechávají být a DOCák s motorovkou tady neprojde jak je uherský rok dlouhý.
 |
| Turistické značení na NZ - plastový trojúhelník se dvěma... |
 |
| ... až sedmi hřebíky, ukotvený ve stromu :( |
 |
| Rašelinová lázeň před kterou není úniku :) |
Zatímco cestou nahoru jsme šplhali svahem severním, tedy (na jižní polokouli) více slunným, dolů jsme procházeli svahem jižním, tedy více neslunným. Bylo tam hodně mechu všude na stromech a i na zemi. Potkali jsme dědečka hříbečka a čím blíže jsme byli u parkoviště, tím byla cesta širší a upravenější.
 |
| dědeček hříbeček |
 |
| dědečka hříbečka |
A mnohé další neopomenutelné obrázky na picasa:
https://picasaweb.google.com/danicek.martin/SugarLoaf
Žádné komentáře:
Okomentovat