New Zealand: Abel Tasman NP

Zlatý písek a tyrkysové moře, to je NP Abela Tasmana

13.2 večer jsme se vraceli z Farewell Split a cestou jsme potkali našeho prvního lachtana, ale byl nějaký opuštěný… Kde budeme spát, bylo předem jasné, protože Marťas byl pohlcen myšlenkou jak ulovit úhoře, kterého předtím viděl v řece Takaka u města Takaka :-) Zakoupili jsme za tímto účelem ledvinky, takže zbyly i na večeři. Jako návnada fungovaly skvěle :-) Sice bylo nahazování v noci celkem zrádné – jednou byla málem chycena kachna plavající po hladině :-) Ale celkem se podařilo chytit tři kousky a ten poslední, největší (40cm), byl určen ke snídani. I přes dostatek zkušeností se zabíjením vánočních kaprů, nebylo jednoduché úhoře přesvědčit, že nepůjde zpátky do vody... Je to spíš hodně slizkej had, než ryba. Nemá skřele, takže není vůbec jednoduchý mu přetít žaberní oblouky. No byl to boj, ale na snídani byl vařenej a moc dobrej.

Úhoř je skoro slepý, a tak vylézá hlavně v noci a hledá si potravu čichem. Když už ho něco vyláká, plazí se vodou pomalu a opatrně. V noci se mi pak jeden otíral o nohy, když jsem se koupal. Měl jsem totiž ruce od masa a on to vyčuchal :-) Je to zajímavý tvor, i díky své migraci, kterou podniká každý jedinec. Když se dospělec (až 120 let) rozhodne, vyrazí z řeky, či jezera do moře a plave k ostrovům Fiji . Tam se vytře a uhyne. Maličký mláďátka se instinktivně snaží dostat zpátky k NZ. Jsou průhledný a dle čichu najdou přesně stejnou řeku, ze které jeho rodič odplul. Když dorazí do řeky, chvíli se zdrží, povyrostou a zčernají. Pak si najdou místo, kde počkají – pokud je teda nějakej Marťas neuloví…

Valentýn na NZ :-)

14.2 jsme si k snídani pochutnali na skvělém úhoři na kořenové zelenině. Maso je bílý a trochu tuhý, takže má člověk pocit, že jí něco poctivýho. Nejlepší je asi uzenej, ale udírnu jsme ještě nezakoupili :-) Když pak Marťas myl nádobí od snídaně, přišel se na něho podívat ještě jeden úhoř, ale ten byl nejvíc obrovskej na světě :-)
Pak jsme rychle vyjeli směr Abel Tasman NP. „Ubytovali“ jsme se na samém severním výběžku národního parku jménem Wainui. Byli jsme obklíčeni krásnými plážemi s obřím rozdílem mezi přílivem a odlivem, s teplou vodou, kde se večer vyrojili desítky nudistů…:) Nádhera :)

Tady jsme poprvé viděli množství loděk a jachet ponechaných u pobřeží, přestože se při odlivu vždy ocitnou na pevnině. Zvláště vtipně vypadaly jachty s kýlem, který byl zabořený v písku, a tak jachta stála na něm :-)

Jako ryba na suchu :-)

Marťas samozřejmě musel zkusit něco chytit, ale pouze se proběhnul po pláži, když utíkal před přílivem. Ale přece nějaký úlovek. Byla nalezena nejedna podivná věc organického původu. Byla to naprosto průhledná hmota čočkovitého tvaru, zřejmě zbytek po medůze… Ale ještě to není ověřeno.

mimozemšťan I

mimozemšťan II

15.2 jsme vyrazili oproti vysněné 7mé až v 8, (panicky jsme se báli hrozného vedra po cestě…) ale nevadilo to, protože do 10ti hodin už jsme byli skoro na kopci…

Abel Tasman je park proslulý svou pobřežní trasou, kde se střídavě jde v buši a po pláži. Písek na plážích je nazýván „zlatým“ a moře je zde údajně nejmodrozelenější na NZ :-) Pobřežní trasa je jedna z „great walks“, tudíž opět platí systém rezervací a nemalé ceny za ubytování v chatách, jako na Tongariru. Oblíbená je kombinace kajaku, který si turisté nechají dovést na určenou pláž, na kterou dojdou pěšky. Po té absolvují zbytek na kajaku a zpátky je doveze watertaxi. Tudíž asi nikoho nepřekvapí, že jsme se rozhodli absolvovat trasu jinou. Zvolili jsme jednodenní okruh, který byl dlouhý 32 km a vedl z Wainui do Wainui, přes kopec Gibs (405 m.n.m.) s odbočkou na Separation Point - k lachtanům :)

Kudy tudy cestička ?

Trasa byla úžasná, cestičky upravené, parádní výhledy a my měli krásné počasí (28°C ve stínu :) Nepotkali jsme moc lidí, písek byl opravdu zlatý, moře opravdu modrozelené, akorát lachtany jsme spíš cítili, než viděli :-) Na konci cesty jsme se ještě rychle vykoupali s nudisty a pak jsme rychle ujížděli do Marahau, kde jsme měli na další den zamluvené kajaky.

"Já ti něco povim... Já bych to sem nahnal ty lidi, všecko a povinně" :-)

Vytlemený zevlouni na pláži

Kolik lachtanů je na fotce?

Ráno bylo moře i všude vlevo :-)

Palma, nebo kapradí?

16.2 v 8:30 máme sraz u Kahukayak – společnosti, která půjčuje kajaky. Během hodiny nám 25ti letý klučina vysvětlil všechno o tom, co máme dělat, když začne foukat (jet rychle ke břehu), když se převrátíme (držet se lodi, ne pádla), když nebude čím si zapálit cigáro (použít nouzovou světlici), když bude Marťas zlobit, jak ho má Anežka nejjednodušeji utopit :) Chlapec byl rychlý, srozumitelný a dokonce vtipný!!! :)

Briefing kajakáčů :-)

Pak nás vyprskli do vody a my se prali s pádlama. Mořský kajak je trochu odlišný od „normálních“ kajaků, jaké známe. Je těžší, delší a tudíž stabilnější. A hlavně – má kormydýlko, které ovládá vzadusedící nohama. Hned po ½ hodině se Martinovi udělalo nedobře z vln a museli jsme hnedka zastavit u jedné z pláží a zaplácnout Martinův žaludek sváčou.

Papáme, aby nám nebylo špatně

A hned nám bylo lépe :-) Hlavně teda jednomu z nás :)

Dohromady jsme měli asi 6 hodin na vodě a my za tu dobu stihli objet ostrov Adela, najít na ostrově plážičku, přirazit, usnout, dát si obídek a pak zase odrazit a dojet do Marahau.

Ostrov Adela

Když jsme odtud odjížděli, byla voda až k městečku. Moc jsme nechápali, proč máme při zpáteční cestě hledat černý traktor, který odveze kajaky. Co se stalo za dobu naší nepřítomnosti? Moře ustoupilo o 500m a najednou byla mezi mestečkem a mořem obrovská pláž se zvlněným pískem. Sem a tam jezdilo množství traktorů tahajících z vody čluny, watertaxi různých společností a i kajakistů, jako my, se hromadilo spousty.

Najednou je písek všude...

Připraveni ...

Ale toto není reklama :-)

Watertaxi jede do garáže

Na tomto úseku se vlastně neustále proháněly watertaxi, kajaky a na plážích bylo mnohem více narváno, než kde jsme šli den předtím. Takže jsme se museli pochválit, že Anežka naplánovala tak skvěle tento výlet :-)