West Coast

Weta přejala na NZ funkci, kterou jinde zastávají hlodavci a také dorůstá podobných rozměrů

26.2 jsme zjistili, že nás čeká několik cestovních dnů…potřebujeme ujet asi 500km a po místních „dálnicích“ to vypadá tak na 5 dní…:-)

Nejlepší komunikace, jaké tady mají mohou vypadat všelijak...

Dvouproudé mosty jsou nedostatkovým zbožím i na dálnicích

Jakmile jsme projeli soutěskou Buller, dostali jsme se na West Coast „západní pobřeží“ do ošklivého města Wesport, kde bylo ale nádherné počasí. Doteď nám není jasné, co vedlo projektanty ke stavbě tak moc širokých ulic. A nejen těch hlavních… Představte si placku s městem, kde jsou ulice, jak čtverečkový papír na piškvorky. Všechny jsou široké jak pro čtyřproudovou silnici a náhle končí. To má třeba ten důsledek, že když parkujete u kraje, málem se auto překlápí na bok díky nutnému svahování vozovky :-) A automatické záchodky byl též velký zážitek. Představte si, že vejdete do kabinky, zamknete se tlačítkem a robotický hlas Vám sdělí, že máte na všechno 10min, že záchod se spláchne sám, odemknete-li dveře, nebo si začnete mýt ruce a začne hrát hudba. Toaletní papír je také na tlačítko. Po stisknutí se spustí motůrek a vyroluje se vám pomalu kousek. Nejenže motůrek dělá kravál, jak naviják jeřábu, ale ještě to šíleně trvá :-) Mytí rukou je také automatizované. V jednom prostoru jsou tři fotobuňky na mýdlo, vodu a fén. Samozřejmě my neznalí jsme nevěděli, kde přesně se mají ruce strčit, takže zprvu se daří spustit voda (tzn. vščetně automatického spláchnutí. Potom náhodou fén, ale i voda + opětovné spláchnutí mísy. Nakonec i to mýdlo, ale je třeba ho smýt vodou - tzn. třetí spláchnutí  :-) 

Automatizace bez čudlíků :)

Velký zážitek, ale rychle město opouštíme a vydáváme se hledat lachtany nedaleko. Bohužel kolonie je nejen obsazená mnoha stovkami turistů, ale navíc není téměř vůbec obsazená lachtany…resp. jestli tam byli, my jsme jich viděli určitě půlku :-) 

Spousty lidí tlačících se u zábradlí...

... aby viděli tohle :)

 Zato Anežka objevila na záchodcích Wetu. Místní jedinečný hmyz. Vypadá jako obrovská kobylka s olbřímými kusadly. Dost se jí bojíme. Později zjišťujeme, že jde o vzácnost. Jsou jen tady na Zélandu a moc jich už není, protože importovaní hlodavci je skoro všechny sežrali. Největší Weta Stromová je větší, než kdejaký sklípkan a DOCáci je chrání jak můžou na pár malých ostrovech u pobřeží NZ. Také poprvé spařujeme Weku – nelétavého ptáka, který díky naší nešikovnosti později požírá Wetu :-( 

Weta stromová

"naše" Weta

"naše" Weka

Za dalších 100km zastavujeme u Pancake rocks alias „palačinek“. Název dostaly tyto pobřežní skaliska díky svému vrstevnatému vzhledu. Něco podobného jsme ještě neviděli. Teda v přírodě. Vypadají totiž přesně jako umělý kámen, kterým si mnozí obkládají domy. A tak bylo trochu složité dostat si do hlavy, že to není divadelní kulisa, že to není laminát ani jiný podvrh. Oproti lachtanům nečekaný zážitek – nejenže samotné skály na pobřeží jsou opravdu zvláštní, ale ještě se nám nějakou náhodou podařilo přijet ve správnou dobu – a to při přílivu, kdy voda tryská ze všech možných škvír, vše doprovázeno hlasitým duněním příboje ve skalách. 

Marťas už má zase hlad

Večer sledujeme krásný západ slunce nad mořem, u kterého dneska spíme.

28.2 se konečně dostáváme k ledovcům – nejdříve k ledovci France Josefa, kde zakupujeme pohled pro našeho společného přítele Tomáše Novotného a okamžitě zasíláme do Čech…(zatím nedošel :-) protože ale na trase k ledovci se před námi tlačí již stovky dalších turistů (většinou ti samí, co byli na lachtanech) ledovec opouštíme a vydáváme se na ten druhý, menší a snad méně zalidněný. Ledovec je opravdu velký kus ledu a v okolí je ledová zima…

Foxův ledovec

My a ledovec

Marťas a kámoš DOCák

Místní ledovce jsou mimo jiné unikátní svou „rychlostí“ sesunování – až 5m za den!!! To je dáno velmi vydatnými srážkami tady na West Coastu zvláště v zimě. Na některých místech spadne i 15 tisíc mm za rok srážek. Samozřejmostí jsou výlety vrtulníkem s přeletem nad ledovci, procházky po ledu s průvodcem, či výlet do ledovcových puklin včetně zapůjčení zimního oblečení a batůžků se svačinou. Zde jsme také viděli poprvé a naposled na NZ krumpáč. Zem je zde tak měkká a všechno beztak kopou bagry, takže zde tento nástroj vůbec neznají. Ale při výletu na ledovec jej vyfasujete a potom vás průvodce vypustí a všichni najednou kopete do ledovce a je to zábava… No nevíme…:-) Večer se snažíme ještě ukrojit nějaký ten kilometr a dojíždíme k jezeru Moeraki… Martin se vypravil na pstruhy a ulovil opět úhoře :-) vrátil se ve 22.00 a do dvou do rána jsme zabíjeli komáry, přičemž při veškerém vynaloženém úsilí se jejich počet spíše zvyšoval… Doteď nám není jasné, jak se to dělo… Jakoby z jednoho zabitého komára vzešli tři další… A venku jich bylo tolik, že bylo slyšet, jak narážejí do plechů auta. Ve tři hodiny ráno jsme to už nevydrželi, opustili toto místo a vyrazili někam, kde bude foukat a komáři nebudou.

1.3 V noci začalo vydatně pršet a jak jsme se dozvěděli, bude pršet ještě několik dalších dní – to nám trochu kazí naše plány na výšlap na Brewster hut, kde má být údajně nejkrásnější výhled na Mt. Cook (Aoraki). 

Přeloženo do češtiny: bude hodně pršet.

DOCák nám také sdělil, že hrozí nemožnost navrátit se z výletu díky rozvodňující se řece. Ta se musí brodit hned u silnice a musí se jít stejnou trasou zpět. Takže bychom mohli uvíznout na dohled od auta, ale pár dní bychom si mohli počkat, než voda opadne. To je tady dost normální a všude píšou, že si máme brát jídlo až na pět dní navíc, kdyby nás takhle řeka uvěznila. Místo toho se cestou zastavujeme pouze na Thunder Creek Falls a Faintal falls. Na večer jsme zaparkovali u krásného a obrovského jezera Hawea, kde v noci foukalo tak, že jsme se báli, že se převrátí auto (teda hlavně Anežka se bála, Martin chrněl…)

Dopoledne přijíždíme do Wanaky, zeptat se v kanceláři DOC na počasí a na doporučení ohledně dalších výletů (protože na další plánované trase musíme brodit řeku a to po dlouhých deštích není možné, doporučil nám náš průvodce optat se v dobře informovaných kancelářích DOC). V dobře informované kanceláři nám neřekli nic… Sami jsme si všimli nástěnky s aktualitami, kde jsme vyrozuměli, že jeden z mostů na naší trase je stržen po velké vodě. Chtěli jsme jen vědět, jestli je tam možno projít a který ten most je stržen. Slečny vypadaly, že už pár let v horách nebyly, a tak nás zahltili spoustou užitečných informací, jakože si můžeme zkrátit cestu pomocí tryskového člunu „jet boatu“, a abychom se nemuseli vracet zpět stejnou cestou, mohou nám zarezervovat letadlo. Když jsme se ale znovu zeptali na to, co nás původně zajímalo, řekli nám, že tam máme jet a rozhodnout se sami…

Škodovka ve službě DOC :-)

Ve Wanace dost frčí kite boarding a vůbec celé městečko působí příjemným dojmem. Je totiž na úžasném místě. Hned u centra je obrovské jezero Wanaka a v pozadí vysoké a nádherné hory. Díky větru a rozloze jsou na jezeru vlny přirovnatelné k mořským. I barva je zvláštní, taková mléčně modravá – no jezera tady mají naprosto unikátní. Marťas ve městě zakupuje třpytky a Anežka za odměnu náušnice. :-) 

I takovou -veleinformativní- mapu můžete zakoupit na NZ

Marťasovi tady všichni zobou z ruky :)

S běžným autem bychom na tak pěkném místě spát nemohli

Výhled na jezero Hawea

Anežčiny mosty :-)

Další velmi zábavné fotky můžete nalézt na:

https://picasaweb.google.com/danicek.martin/WestCoast#