New Zealand: Mt. Aoraki = Mt. Cook

1.4. jsme se probudili na parkovišti hotelu Hermitage, jednoho z nejstarších, nejznámějších, nejluxusnějších a také nejdražších hotelů na Novém Zélandu vůbec . A jak už to tak po ránu bývá, Anežka potřebovala nutně na záchod. Nebyl čas hledat jiná řešení, a tak jsme se museli uchýlit k nutné návštěvě tohoto pokladu novozélandského hotelnictví…vstoupili jsme v týden nevypraném velmi funkčním oblečení, jehož funkčnost vysoce převyšovala jeho estetickou hodnotu. Přesto nás na recepci nasměrovali bez jediné jízlivé poznámky přímo k luxusním toaletám a ani nás při vycházení nečekala ochranka, aby se ujistila, že už jsme vypadli… :)

Majestátnost hotelu Hermitage s výhledem... no kam asi...

Po snídani s krásným výhledem na nejvyšší horu Nového Zélandu jsme se rozhodli navštívit místní informační centrum DOC. Rozhodně jedno z nejhezčích, co jsme kdy viděli!!! Nějak nás překvapilo, že toto i-centrum bylo věnováno Siru Edmundu Hillarimu. Ten jak všichni jistě ví, pokořil ještě s šerpou Tenzingem Norgayem jako první nejvyšší horu světa. To, že Hillary byl Novozélanďan jsme tušili, ale nějak jsme si to nespojili. Navíc mate to Sir před jménem. On totiž dokázal pokořit Everest v době, kdy byl NZ 50 let samostatným státem. To, že vazby s Británií jsou silné do teď jsme cítili na každém kroku. Troufám si tedy tvrdit, že udělení rytířského titulu Anglickou královnou je něco jako nejvyšší státní vyznamenání na NZ do teď. (ale běda, jak řeknete kivákovi, že angličan...) Každopádně i-centrum opravdu vyjímečný - unikátní výhled, pěkné exponáty, skvělé zpracování…Strávili jsme na místě minimálně 3 hodiny a nastudovali trasy, které bychom chtěli zvládnout.

Informační centrum s výhledem na Mt. Aoraki (v tom okně vzadu:-)

Ještě týž den jsme vyrazili na Kea Point – vyhlídku vzdálenou od informačního centra pouhých 8km. Cesta byla krásná a na konci nás čekal výhled na Mt. Cook přímo proti nám, pod ním ledovcová moréna, nalevo Mt. Setton a pod námi ledovcová jezírka všech barev…

zase Mt. Cook, tentkrát s boční morénou od ustupujícího ledovce na levoboku a barevnými jezírky

Supr taky bylo pozorovat lavinky, které ač sotva byly vidět, vydávaly respektuhodný hřmot. Po návratu jsme se přemístili na White Horse Campground, kde jsme uvařili oběd. (To bylo místo, kde jsme dle všeho měli spát tuto noc, ale díky pozdnímu příjezdu včera v noci jsme ho nenašli.) Po poobědní siestě jsme vyrazili do Hooker valley.

Cesta údolím Hooker. Takových slečen s kytkama ve vlasech tam bylo spousta...

Cestou nás čekalo přeběhnutí přes dva závěsné mosty, ledovcový potok a nakonec i jezero…plné kusů ledu a nad tím vším se tyčil obrovský Mt. Cook. Z letního Nového Zélandu jsme se rázem ocitli v zimním království.

Jupí, zavěšený most... Ale moc se nehoupal...:-(

A zde cíl výletu - ledovcové jezero, které je pokračováním ledovce s plovoucími ledy :-)

Co je asi ta hnědá věc na tom ledu? Že by se tam někdo... No ale na takovym místě...

Cestou zpět bylo kolem 0°C, jde nám pára od pusy a my s tím samozřejmě nepočítali :) Proto v autě vaříme 2 litry čaje a snažíme se zahřát naše auto i sebe.

Mt. Cook je pěkná a fotogenická hora. Na nás ale nemá :-)

2.4 se probouzíme velmi zkřehlí (v noci teploty klesly pod nulu – jsme v 780m.n.m. - a na naše auto ještě nesvítí slunce). Proto se rychle přemisťujeme k hotelu Hermitage, kde už sluníčko svítí a máme tam své oblíbené snídaňoviště. Po čaji vyrážíme nakoupit pohledy a kolem 12 už opouštíme druhou nejvýše položenou vesnici na NZ.

Aoraki za námi ...

Ledovcové údolí před námi...

Po cestě nám ucpe cestu stádo ovcí a my dál směřujeme k městu Twitzel, kde nabíráme benzín a ptáme se na práci v lososí farmě. Žádná práce tu pro nás není a proto se trochu vracíme a jedeme po „dálnici“ číslo 8 kolem jezera Pukaki, kde jsme poobědvali se stovkou Indů, kteří vybalili z autobusu připravené jídlo, o které se s námi podělili.

Obvyklá dopravní situace na silnici I.třídy...

Výhled na nejvyšší horu NZ, stovka Indů se kterými jsme obědvali a jezero Pukaki

Dál jsme pokračovali podél vodního kanálu pro hydroelektrárnu - obrovské vodní dílo…!!! Kde se navíc využívá proudící vody k chovu lososů. Opět jsme se ptali na možnost práce, ale marně. Ryby se na takových farmách samozřejmě krmí, ale občas nějaká rybka unikne z chovných klecí a ne všechny granule stihnou chované ryby spolykat, a tak je v kanále dostatek vypasených lososů, kteří jsou vedlejším produktem chovu. To místní vědí a vůbec jim není blbý jít a nahodit prut s návnadou do kanálu, chytit si lososa zadarmo a ještě se přátelsky bavit se zaměstnanci lososí farmy a chlubit se úlovky…