Vánoce a Nový rok

VÁNOCE

Během Vánočních svátků na NZ jsme zjistili, že:

·         Ježíšek je NEJ :)

·         Bez sněhu a třeskutých mrazů, jsou to dost bizardní svátky

·         Vánoce po „anglicku“ prostě nejsou slavnostní

9.12. jsme poprvé ve městě viděli projíždějícího Santu na saních. Byl nabalenej v kožichu a na saních (venku bylo 27°C ve stínu). Vlastně to nebyl jenom santa… Bylo to něco na způsob alegorického vozu ve tvaru sněžných saní s náznakem sobů vepředu. Vzadu skutečně seděl Santa a kynul kolemjdoucím a jedoucím. Vozík byl tažen neozdobeným kombíkem bílé barvy a všechno doprovázela hudební produkce (něco jako koledy tady vůbec neznají). Už sám povoz byl neuvěřitelně nevkusný a větší kýč už jsme dlouho neviděli, ale to auto vepředu, léto, santa na pozlátkovém voze a hudba, která vše doprovázela – to všechno dohromady vytvářelo neuvěřitelný paskvil… Spíš než navození pocitu pohody, vyvolávala u nás tato atrakce úděs… Vždycky jsme totiž nejdříve slyšeli blížící se hudbu a periferně něco velkého. Dost rychle se to blížilo a člověk měl pocit ,že přímo na něj… Bohužel se nám to nepodařilo vyfotit :-(

Monumentální vánoční výzdoba

Posledních pár dní pracujeme jako o život, protože všichni chtějí jahody. Je to tady něco jako u nás kapr, nebo stromeček. Prostě každý musí mít o vánocích čerstvé jahody. Dávají je na „dort“, kterému říkají Pawalova. Je to těsto z ušlehaných bílků a stejná vrstva šlehačky. Samo o sobě je to nezajímavý a bez chuti, takže je jasný, že to musí něčím vyspravit :-) Vůbec sladkosti tady mají dost prapodivný. Populární jsou tady sušenky k čaji, ty jsou tak tvrdý, že se musí do čaje namáčet, jinak nejdou ukousnout. Všechno je hrozně přeslazený a pod pojmem  „dort“prodávají těsto a na něm tak centimetr polevy. Poleva je ale jen čistý cukr ještě oslazený cukrem, takže jsme z toho měli zalepený trubky ještě dva dny…

24.12. jsme pracovali do 16.00 – v hrozném vedru a větru… všude je prach. Práce bylo mraky, a tak jsme ještě po sbírání pomáhali s tříděním a vážením.  Než jsme se umyli a trochu něco pojedli, byl už večer a Marťasovi se vůbec nechtělo nic vánočního dělat… Ani rybu ani bramborový salát ani vůbec nic, protože se díky tomu létu tady a Santovi vůbec necítil vánočně. Anežka ale zvítězila, a tak nakonec ryba byla. Dokonce i stromeček byl - a to z vrbových proutků. Jako ozdoba posloužila stužka a sněhulák, který přišel z Čech v balíčku od rodičů. Dárky rozbalujeme už za tmy, zapálíme pár svíček, prskáme prskavky a posloucháme Rybovku. Únava ale snadno vítězí, a tak jdeme co nejdříve na kutě…

25.12. jsme byli pozvaní na NZ Vánoce, vstali jsme asi pozdě, a tak jsme nestihli jejich rozbalování dárků – myslíme, že Cameron se už nemohl dočkat :) Usmažili jsme pár našich řízků a udělali bramborový salát a vyrazili…Čekal nás oběd, podobný všem předchozím jídlům, které jsme zažili… 2 druhy bramborových salátů, Seafood salát, samozřejmě krocan, kuře, pečená šunka, zeleninové saláty atd… PoO pak dezerty – želatina. Ta měla výbornou konzistenci – takovou tu skvěle rosoloidní, jak se to hýbe. Děti jí prý milujou, a když jsou pak velký, milujou jí s vodkou :-). Dál pak měli takový velký trubičky a něco co připomínalo věneček – chutí – ale rozhodně ne tvarem… Vcelku nic moc a dost se divili cukroví, které také přišlo balíkem. Vypili jsme pár skleniček vína, ale jinak nic slavnostního – všichni oblečení v tom, co nosí normálně…Dostali jsme spoustu sladkostí – asi si myslí, že je Martin podvyživenej. Po obědě šli všichni spát. Na véču jsme se vrátili a všechno se opakovalo, jen tam nebyl děda s babičkou, ale jedna spřátelená rodina. Holky hrály Monopoly a kluci venku povídali…

"Slavnostní" vánoční stůl

Vánoční večeře na NZ

Největší dar - firemní tričko :)

26.12. máme volno a tak vyrážíme do Napieru – je to hezký pobřežní město, , koukáme po Art Decu a výlohách – co by jsme koupili :)

Martin krade vánoční výzdobu na náš vánoční stromeček

Vánoční výzdoba Napieru a chodec :)

27.12. foukalo tak, že kdyby to bylo v Čechách, uletí půlka střech…tady spadlo jen pár tabulí skla ze skleníku :)

28.12. už zase pracujeme – dalším vrcholem jahodové sezóny je Silvestr…

31.12. jsme pracovali 13 hodin…což znamenalo, že jsme pak byli mrtví a nikam se nám nechtělo a nejen to… Museli jsme si jít hajnout, a tak jsme se vzbudili na budíka v 23h. Nakonec jsme se rozhoupali, že půjdeme oslavit Silvestra s místní rodinou, ale ty šli ve 23.00 spát, takže už jsme jim stihli akorát říct dobrou noc…nezbylo nám než vyrazit do města…v úplném centru nebyla ani noha – zřejmě proto, že se nesmí pít na veřejných prostorech…jenže překvapivě i hospody byli zavřený…takže jsme si dali panáka slivovice uprostřed opuštěnýho města a jeli zase zpět… Celkově to působilo dost bizardním dojmem - to nic nedění se. Prostě odbimbaly hodiny a bylo… Potom jsme se dozvěděli, že se trochu slavilo na plážích. Některé byly plné už v podvečer a už tam další lidi nepouštěli…

1.1.2011 Dnes jsou dostihy – a to zřejmě v každém městě, kde mají okruh!!! Ve 12.15 začíná první závod a my jdeme omrknout situaci…všechny dámy mají klobouky a všichni popíjejí vínko před dráhou… Většina lidí už tu musí být od rána. Mezi dráhou a tribunou je pruh trávníku, kde mají mnozí rozbalené slunečníky, deky a židle. 

Samozřejmě nesmí chybět box s ledem a spousta piva. Koná se 8 závodů o délce 1200 až 1600m a mezi každým je půlhoďka pauza…na třetí dostih jsme vsadili na výhru koně číslo 6. 

Radovali jsme se, ale bohužel předčasně, protože vyhrálo číslo 16 a my tu jedničku v cíli neviděli… O to smutnější jsme byli, když šestka vyhrála v dalším závodě :-( Sázet se mohlo na jakýkoliv závod, který se běžel ten den – v jakémkoliv městě. Ty jsme pak mohli sledovat na televizích.

16ka nebo 6ka? - toť otázka...

Jinak vlastní závod je otázka několika minut, někdy jen desítek vteřin. Koně běží „jako o závod“ a za chvíli jsou v cíli. Nejlíp je vidět z tribuny, ale stejnak jsou to jen hnědý pohybující se skvrny. 

Výhled z tribuny na celý závodní okruh

Všechno doprovází hlasatel, který komentuje pořadí. Jenže hrozně mele a navíc říká jména koní, ne čísla, takže to nám opravdu nepomohlo:-) Před každým závodem se koně asi deset minut vodí v prohlížecím kolečku. 

Prohlížecí kolečko - a slečny řízené koňmi

Všechny jsou ale pěkný, takže podle toho se vsázet nedá. Vtipný jsou ale žokejové. Jsou to děti, Korejci, nebo malinkatý pánové, který nemůžou vážit víc jak 20kg. Všichni jsou hrozně hrbatý a mají na sobě úchylný blejskavý oblečky a holínky. A jak se takovej cácorka dostane na koně, pod kterým by mohl podlézt chůzí vzpřímenou a kterej má třmeny úplně nahoře? Musí ho tam někdo vyšvihnout tak, že mu podrží nohu a zvedne ho :-) Myslim, že žokej není důstojné povolání:-) 

Maličcí pánové a velká paní v červeném :)