Northland

V Northlandu jsme zjistili, že:

• nemá smysl jezdit na silnici před kterou je poštovní schránka (pokud nechcete jet k někomu na návštěvu:), 
• evropané (i my:) jsou velmi zmslaní, co se památek týče - (i naše chalupa je starší než nejstarší místní dům, takže navštěvovat tzv. Historic places, která jsou květnatě popisována v průvodcích, je pro nás trochu zklamáním...
• Northland je velmi větrný, plný kapradin, barevných ptáků, krásných zátok, domů s výhledem a maorů, kteří chodí všude bosky...

Bylo poněkud paradoxní, že jsme si zvykali na jízdu vlevo v nejrušnějším městě Nového Zélandu. v neznámém autě a chtěli jsme se brzo dostat na dálnici, přičemž nám chybělo levé zrcátko. Probíhalo to tak, že já řídil, Anežka na mě křičela neustále vlevo vlevo, nejezdi doprava... A na dálnici se vždycky musela vyklonit z okýnka, jestli můžu do jinýho pruhu:-)

Zastavili jsme se pro nějaký zásoby. Co nás potěšilo-že i tady se dá koupit chleba, který se podobá spíš tomu našemu, než tousťáku+mořský potvory a všelijaký zvláštnosti. Co nás moc nepotěšilo-že globalizace je všude a tak oddělení s drogérií bylo úplně jako to naše.

Autíko i my jsme cestu vydrželi a hned první noc jsme strávili na pláži u Te Arai Point.
Spali jsme takřka na pláži, voda strašidelně studená a dost foukalo (po měsíci jsme se dozvěděli, že  to byla silná vichřice, která zabila 200 ovcí atd...). Přesto se sem přes víkend sjelo hodně surfařů. Vedle nás bydleli tři páry kiváků - důchodců. Byli moc milí - tak jako všichni tady. Vždycky k nám přišli, něco nám začali vykládat, zasmáli se a šli dál... Nu, nemaj se tady špatně - důchodci. Pánové si šli hrát s ponorkou na dálkové ovládání, zatímco paní popíjely kafíčko. Když pány přestala bavit ponorka, šli pouštět draka :-) My ještě dospávali změnu času, hledali mušle a já se pokoušel něco chytit s mým  téměř novým rybářskym prutem., který jsme koupili s autem. Chytil jsem ale pouze řasy na kamenech, takže jsme měli na večeři zase těstoviny :-) Ale nějakou rybu jsme přecejenom viděli. Podél pobřeží se prohnalo stádo delfínů a mávali nám ploutvema. Fakt parádní podívaná :-)

Absolutně prázdná pláž v Te Arai Point

Západ slunce (Te Arai)

13.10. 2010 Kai Iwi
Cestou dále na sever jsme navštívili jezera Kai Iwi. Jsou to jezera vytvořená dunami s deštovou průzračnou vodou a písečnými plážemi. V sezóně je to tam zřejmě plné kiváků, ale jelikož sezóna ještě neni, byli jsme tam sami. Loví se tam pstruh duhový. Také cedule u jezer tomu nasvědčovali. Ty upozorňovali na to, že nemám lovit více než tři kusy za den. No, mě by stačil jeden, řekl jsem si a už jsem nahazoval. Jenže začalo dost pršet a navíc jsem chytil vodní trávu, takže jsem se v tý zimě svlíknul a plaval pro třpytku. Později jsem se dověděl, že jsem lovil na třpytku, která se používá jen pro mořský rybolov:-)
Přespali jsme a druhý den se udělalo krásně. Obdivovali jsme stromové kapradiny a spoustu malých ptáčků, já zase rybařil, ale pořád se špatnou třpytkou...

Kai Iwi

 Martin lovící...

Navštívili jsme také Kauri-muzeum ve městě Matakohe. Spouta starých fotek, kde nově příchozí osadníci kácejí zdejší obří stromy zvané Kauri (Damaroň australská), kde jeden špalek táhne dvacet volů a jak se z ohromné klády nařezala malá prkénka. Po vytěžení lesa nastoupili zpravidla hledači smůly,  kteří rozkopali a proseli zem.  Smůla - Gum se používala na výrobu laků a šperků. Chloubou muzea bylo Gum store, kde měli hodně kusů smůly - surové, vyleštěné, různě barevné a upravené - no zkrátka velký kusy "jantaru".

Je celkem silná představa, že všude, kde jsme projížděli a nyní jsou farmy s oplocenými pastvinami, byli dříve lesy s těmito ohromnými stromy... No alespoň pár jich zbylo :-) Narozdíl od ptáků moa, kterých tu prý bylo desítky druhů, z nichž někteří vážili okolo 200 kg ... Ty zase vyhubili maorové...:-(

Gleichenia dicarpa

14.10. Trounson Park, Waipoua Kauri forest
Další zastávkou byl Trounson Park. Z informací v parku jsme pochopili, že zdejší stromy zachránil pan Trounson - překvapivě :-) Před vstupem jsme si museli vydezinfikovat podrážky, abychom do parku nezavlekli nějaké plísně a u každého stromu byla cedulka vždy se stejným nápisem, že nemáme chodit až ke stromům, že jim to ničí kořeny. Nacházeli jsme se v Kiwi Zone - na území, kde "nejspíš" žije pták kiwi.
Kauri stromy jsou teda opravdu obrovský. Mají pravidelný tvar kmene a koruna jim začíná tam, kde ostatním stromům končí. Navíc spousta stromových kapradin a zpívající ptáci - takový ten zvuk co pouští v zoo, když vstoupíte do tropického pavilonu, tak my měli naživo. Moc pěkný a to nás to nejlepší mělo ještě čekat:-)

mladá Damaroň australská a Anežka :-)

Trichomanes reniforme

Waipoua Kauri forest (nejrozlehlejší pozůstatek pralesů stromů kauri na NZ) byl naší další zastávkou. Pralesem vede klikatá silnice a stromy kauri jsou hned vedle asfaltu - ten asi kořenům neva :-)  Bylo dobře, že jsme byli v Trounson parku předtim, protože nyní stačilo koukat z auta a viděli jsme toho ještě víc... Uprostřed pralesa se dá zaparkovat a vydat se po povalových chodnících k několika nejzajímavějším Kauri. stromům. Čtyři sestry a hlavně Te Matua Ngahere (otec pralesa), což je nejstarší kauri na světě. Má asi 2000 let a když jsem ho viděl poprvé, myslel jsem, že je to skála, nebo zeď - že to není strom. Opravdu obrovský...

Te Matua Ngahere

15.-16.10. Puketi forest
Puketi forest, kde žijí ptáci Kokotu, kteří se vyznačují tím, že se nepáří s ptáky Kokotu z jiných destinací nás lákal, protože zde byla možnost podniknout delší výpravu do pralesa podél řeky Waipapa. Výlet bodnul, protože jsme byli už z toho sezení v autě dost přesezený..

 náš tank a Martin

Šli jsme celý den prakticky pořád podél řeky, přičemž se cesta změnila z lesní zpevněné široké na těžko znatelnou bahnitou pěšinu. Prales ale fajn - uplně jiný než lesy jak je známe. Chtěli jsem najít inzerovaného Kauri Snail, ale našli jsme jen skořápky z jeho ulity. Je obrovský, stejně jako ty stromy :-)

Puketi forest

Knightia excelsa

17.-18.10. Maitai Bay
Maitai Bay měla být jedna z nejnadhernějších pláží na NZ a doslechli jsme se, že kemp poblíž ještě není v provozu a tudíž se tam neplatí. Tedy nebyl důvod tam nejet :-) Pláž opravdu nádherná se spoustou mušlí,  nikde nikdo - takže jsme se stali na 2 dny majiteli pláže :-) Bohužel stále ještě trvala vichřice...ale stejně jsme se okoupali a nabrali hromady písku do plavek.
Strávili jsme tady dva dny, protože jeden jsme věnovali mytí auta. Ne zvnějšku, ale zevnitř. Nejhorší byl strop. Nakonec jsme dokázali nemožné a ještě teď se rádi koukáme, jak tam máme čisto:-)
Inspirovali jsme se "letadlovou" polévkou z mořských řas a nasbírali jsme si ty, které byly vyplavené v písku. První vývar byl neuvěřitelně hořký, ale nevzdali jsme se a na podruhé se nám vydařila skvělá polévka!!! Zbytek řasy vozíme usušený v autě, takže hlady nezemřeme :-)

 Polovina zátoky Maitai

19.10. Mangonui, Lake Manuwai

Na nejsevernější cíp NZ jsme se nakonec nevydali, a tak jsme ani neokusili jízdu autem po Ninety miles beach. Vydali jsme se po východním pobřeží podél Bay of Islands zpátky na jih. Odpoledne jsme udělali přestávku ve Fish shopu, což je vyhlášený fast food s mořskými plody. Jelikož jsme do teď v žádném  místním fastfoodu nebyli, překvapilo nás dost věcí. Jednak jedli domorodci jídlo rukama (nevypadali umytě), jako přílohu jsme si mohli vybrat hranolky nebo více hranolek a místo na talíř nám to zabalili do balíku z balícího papíru.

Nicméně gastronomický zážitek to rozhodně byl, neb ryba byla výborná, hranolky obrovské a obsluha usměvavá a vtipná. Navíc jsme si koupili krevetky v bylinkovo-majonézové omáčce a to bylo něco... Také tam měli Kina - neboli to co se jí z mořských ježků. Jí se TO syrové a prý je TO "pochoutka" - hlavně maoři na TO nedají dopustit, tak jsme TO zakoupili, i když TO stálo, jako celá naše večeře. Byla to rozhodně hloupost.. :-) Smrdělo TO, ale bylo to navíc hořký a neobyčejně hnusný. Spali jsme nakonec u jezera Manuwai. A když nám kina nechutnaly, zkusili jsme jestli nezachutnají pstruhům... Ale nezachutnaly - no nedivime se:-)

Martin v Mangonui Fish Shop

Anežka lovící...:-)

20.10. Kerikeri, Paihia, Russel, Kawakawa
V okolí Kerikeri, kde roste hodně keřů kivi, jsme doufali v nalezení práce. Avšak sezóna prací ještě nezačala a tak jsme odešli s prázdnou. Našli jsme ale autovrakoviště a zakoupili levé zpětné zrcátko. Také jsme se obohatili o pár CDček místní hudby, abychom mohli vnímat zemi všemi smysly. Já jsem chtěl navštívit nejdéle obydlené místo bílými na NZ, a tak jsme použili fast trajekt z Paihia do Russelu. Nakonec byl trajekt vetší zážitek, než celý Russel a my začínali tušit, že historických zajímavostí si tady moc neužijeme.  Důkazem toho byl nakonec nejstarší kamenný dům na NZ. Takže jsme si slíbili, že už žádné historické místo nenavštívíme. Zato jsme ale z mola viděli několik kosatek, jak si to plují zátokou. Nádhera :-)
Další krátkou zastávkou bylo nevýznamné městečko s "významnými" záchody od pana Hundertwassera- Kawakawa. (V každém městě mají čisté, veřejné, neplacené záchody...a pokud vás načapá policajt, kdekoliv jinde zaplatíte nemalou pokutu)

Martin a protea

Okno toalet v Kawakawa

Nejstarší kamenný dům na NZ (1835, Kerikeri)

21.10. Whangarei
Ve městě Whangarei jsme shlédli Whangarei falls a od nich se chtěli vydat dál do  AH Reed Kauri Forest, kde jsme měli zažít procházku v korunách kauri stromů... Vodopády pěkný, nikde nic a nejednou uprostřed města vodopád:-) O něco horší to bylo s procházkou v korunách...nesmíte věřit všemu, co se píše v průvodcích :-)
Ve Whangarei jsme také našli největší sbírku kapradin na NZ, která byla moc pěkná. Hodně kapradin jsme už viděli, ale byla tam i spousta dalších. Ve meště jsme ještě stihli navštívit fasfood a fish and chips ve zdejším (bohužel nejspíš zcela běžném) podání bylo něco, co člověka možná zasytí, ale rozhodně nepotěší...

Whangerei falls