22.3 jsme se po náročné noci (místní „šerif“ nás vyhodil z krásného spacího místa a my se museli stěhovat, a pak byl Marťas zbytek noci náměsíčnej) vydali na sraz s Klárou a Járou – abychom s nima popovídali, obrali je o hutpasy (kartičky pro přespání v chatách zdarma) a rozloučili se. Také se nám konečně podařilo poslat balík do Čech – jehož osudová cesta byla delší než jsme si přáli. Za odměnu jsme si dopřáli první NZ kino. Původně jsme rozmýšleli, zda si koupíme film o Fiordlandu na DVD, nebo zaplatíme vstup... Nakonec jsme udělali obojí :) Po 16té hodině jsme dokázali vyrazit na další cestu a to směrem Manapouri k jezeru odkud jsme chtěli vyrazit na další – delší výlet k „Modrému jezeru“. Ubytovali jsme se u jezera Monowai a večer nás přišel navštívit Čech – Jonáš, který měl svůj vůz zaparkovaný o pár metrů dál. Vypadalo to, že se zdrží jen na pár minut, ale nakonec jsme příjemně popovídali až do ranních hodin.
23.3 jsme nakonec nevyrazili na výlet a rozhodli se, že si užijeme trochu romantiky u jezera. Přijel Jonáš i s Martinkou, chvíli jsme okukovali a chválili své domečky na kolečkách. Srovnávání dvacet let starého teréňáka o dost starší toyoty bylo dost zajímavé. Nakonec my jim záviděli o dost více místa uvnitř a oni nám vysoký podvozek. Potom jsme si vyměnili si dary :) a rozloučili jsme se. Když Jonáš s Martinkou odjížděli, takřka nebyli vidět za tím černým dýmem z jejich výfuku a my byli rádi, že z našeho nic nekouří. Marťas vyrazil na pstruhy a hádejte, kolik jich zase chytil :) …
24.3 se Anežka probudila s divným pocitem a otevřela složku s letenkami, přestože Marťas byl hluboce přesvědčený, že letíme až v říjnu. Letenka byla na 24.3 v 10:15!!! Je celkem jasné, že jsme to nestihli… Ale rozhodli jsme se o pokus záchranné akce a vyrazili směr Invercagill – nejjižnější velké město Nového Zélandu, kde je internet :) Tak se počala pětidenní etapa, během které nám nebylo úplně veselo. Anežka byla právem naštvaná na Marťase, že prošustroval 50 tisíc. Ten zase nemohl dělat nic jiného, než psát maily a volat všude možně..
Nakonec jsme stihli ještě ten den dojet na pláž, kterou nám doporučili Pepa s Denisou – Monkey Island! Krásná pláž, západ slunce a žádní turisté…:)
25.3 Jsme se pokusili vyřešit letenky, ale hold jsme na odpověď na naše maily museli čekat do dalšího dne… Moc nám to nešlo, ale snažili jsme si užít Catlins – nejjižnější oblast Nového Zélandu, která se nenachází v itineráři většiny návštěvníků Nového Zélandu. Větrem ošlehané pobřeží, pastviny, hustá neprůchodná buš a majáky…
První naší zastávkou byl maják z roku 1884 (v roce 1881 došlo v těchto místech k největší civilní námořní katastrofě v dějinách NZ) na Waipapa Point.
Největší atrakcí pro nás jsou ale lvouni novozélandští (někdo říká hookerovi) – naši první lvouni vůbec. Jsou to takový obří (až 400kg) lachtani s hřívou, k nimž není radno se přibližovat na méně jak 10 metrů…(Což samozřejmě Marťas nevydržel).
 |
| Schválně hádejte kterej z nich je samec ... |
Pak nás čekal Fossil forest – zkamenělý les, jehož stáří se odhaduje asi na 160 milionů let a než ho „pokáceli“ sběrači suvenýrů, byl považován za jeden z nejzachovalejších na světě. Poblíž je také oblíbená kolonie tučňáků žlutookých. Oblíbená je proto, že se nemusí platit a navíc se k tučňákovi můžete přiblížit poměrně blízko. Jedno zatoulané žlutooko si to nakráčelo přímo pod schodiště, takže jsme asi byli víc překvapení my, než on…
Na Porpoise Bay jsme si uvařili oběd a netrpělivě jsme vyhlíželi delfíny a velryby, kterých je tu prý tolik, že je spíš náhoda je nespatřit…nespatřili jsme je :) Zato jsme objevili skvělou pláž na spaní a nikde nikdo…
26.3 Jsme opět pokračovali v mailovém dialogu s nejistým výsledkem - máme letenky, nebo je nemáme? Navíc už třetím dnem prší – takže není kam spěchat – jeskyně, které chceme navštívit mají otevřeno až po 13hodině (všechno se tady řídí podle odlivu a přílivu)…Cathedral Caves byly nakonec moc pěkným zážitkem – i přesto, že to spíš byly dvě díry ve skále, než jeskyně.
Poslední zastávkou v Catlins byl Nugget Point – místo, kde se PRÝ hodně opírá sluníčko…To jsme sice neviděli, ale užili jsme si krásnou cestu na maják a všude okolo vřískající lachtany :) (Teď už víme rozdíl mezi lachtany a tuleni – ale řekneme Vám ho až příště :)
 |
| Nugget point |
 |
| Nugget Point |
Zde na jihu jsme také poprvé viděli zvláštní druh řas. Řasy byly obrovský, držely se "nohou" skály, byly jako z gumy (pružný dost pevný) a uvnitř "listů" byly bublinky se vzduchem. Zvláštní bylo, pozorovat shluky těchto rostlin, jak jsou zmítány vlnama. Vypadaly, jako chapadla nějaký chobotnice. Téměř všude na plážích tady v Catlins jsme je vídali hnijící na písku. Marťas si ale pochopitelně raději hrál s čerstvými kusy. Těch byl všude dostatek, ale díky jejich ohromné pevnosti, nebylo možné si vybraný kousek utrhnout. I "llist" o průměru 2cm tak pružil, že sem ho musel odřezat. Pak jsem ho chtěl vozit v autě místo tažného lana, ale Anežka mi to, nevim proč, nedovolila... Každopádně řase tady říkají bull kepl (býčí chaluha) a je to rod Durvillaea. Kromě toho, že to někdo i jí, vyřezávají si ze stonků místní balónky, které pak skáčou jako hopsakoule :-)
 |
| Nevim, na co je ta věc na střeše, ale líbí se mi... |
A na závěr úryvek místní architektury a kultury bydlení:
 |
| Lovec - Klasika I. |
 |
| Bordelář - Klasika II. |
 |
| Sběratel konviček... |
 |
| Umělec... |
 |
| Angličan - Klasika III. |
 |
| Všudypřítomná trampolína...:) |
A tady zase o něco více vydařených snímků pořízených naším profesionálním náčiním :-)
https://picasaweb.google.com/108228481451089582099/Catlins
