 |
| Japonská zahrada v Nelsonu |
4.4. 2011 jsme si pospali a začali se připravovat na Pepovo narozeniny. Marťas vyrobil indiánské péro a Anežka vyžehlila naše sváteční oblečení :-)
A už jsme pelášili směr Kaikoura. Toto město vyniká nad ostatními kiváckými městy velkým molem. Zde kotví flotila vyhlídkových lodí, které se pravidelně vydávájí na širé moře za účelem pozorování "verlyb" a delfínů. Právě tady se totiž dno moře strmě svažuje do hlubin a díky tomu proudí mořská voda zespoda nahoru (nebo obráceně), a tak je tu hojnost planktonu a kytovci to vědí. A lidi to vědí taky a proto se na ně jezdí dívat. Je možno si vybrat, zda chcete vidět rybu z lodě, letadla, nebo vrtulníku. Taky se můžete vydat rychlým člunem za delfíny a zašnorchlovat si s nimi. Samozřejmě za nemalý peníz. Tam zakupujeme dort a svíčky a
potkáváme se v kempu Goose Bay s Pepou a Deniskou se kterými strávíme
příštích 14 dní – aniž jsme to ještě touhle dobou tušili. Plánujeme vaření,
výlety atd. Večer jsme velmi bouřlivě oslavili narozeniny tancem, zpěvem,
hudbou…až jsme vystrnadili z kempu německou rodinu.
 |
| To co zbyde po každém kivákově papundeklovém domě - pouze zděný komín... |
5.4. vstáváme až kolem desáté a rozhodli jsme se pro
odpočinkový den v kempu (navíc jsme nutně potřebovali užít si alespoň dvě
teplé sprchy za sebou a jídlo u stolu).
6.4. rozhodli jsme se pro průzkum zdejší lachtanové zátoky…
jeden Martina málem sežral…
Oni to jsou takoví chlupatý pejskové s ploutvema a
směšnýma ušima. Hned by si je člověk podrbal… Jenže jakmile se přiblížíte víc,
než na 2 metry, vystartuje na vás to povalující se líné stvoření rychlostí
sprintera ukazujíce ostré zubáky. Bezesporu jde o zastrašovací manévr a musím
říct, že funguje skvěle :-) Chtěli jsme se podívat na krásnou pláž nad
Kaikourou, ale kvůli nepříznivému počasí jsme se museli přesunout do závětří –
free kempu Puhi puhi. Přes noc na kopcích nad námi napadl sníh…už se asi blíží zima!
 |
| silnice je pro všechny, i pro lachtany :-) |
 |
| lachtan si prohlíží Josefa |
 |
| Naše dvě hustý káry v Puhi puhi |
7.4. přes noc nás zničila hrozná zima a proto ráno prcháme
směrem na sever za teplem. Cestou se stavujeme ve vyhlášené „restauraci“ – je
to spíš stánek na okraji Kaikoury – s mořskými plody – a hlavně nejlepšími
langustami na NZ! Je na místě, kde byste ho rozhodně nehledali. Za zatáčkou,
za městem… Jakoby to bylo jen pro místňáky… Ale díky tomu, že je o něm již
dlouhá léta zmínka v průvodci Lonely planet, míří sem pravidelně celé
autobusy. Ty jsme naštěstí nepotkali, a tak jsme si mohli užít naší první
langustu – ve větru, v zimě, u silnice na lavičce:-). Musím teda říct, že
to mnohem lépe vypadá, než chutná. (Říká Marťas a Anežka si dovoluje vyjíměčně nesouhlasit :-)
 |
| Nejvyhlášenější langusta na NZ |
Na spaní jsme si
vybrali krásnou odlehlou pláž: Marfells Beach , kde jsme ještě týž večer
vyrazili na lov Paua mušlí. Všechno nasvědčovalo tomu, že jich je tu spousty… Správná
hloubka vody, ty správné řasy rostoucí tam, kde dosahuje hladina při odlivu,
spousta kousků paua mušlí v písku na pláži a to hlavní – vypadalo to, že
sem moc nikdo nejezdí. Denisáci ještě paua nejedli a Marťas se těšil, že jim
ukáže, jak se loví a že si jich pár osmažíme. Denisa se nechala nalákat a šla do lovu taky. Navlíkli jsme se
do neoprénů, vybavili se brýlemi, šroubovákem a šlo se na věc. Hned první věc,
co byla špatně – voda byla po nedávné bouřce zakalená a nešlo vidět na dno. Za
další byla voda pekelně studená, foukal vítr a byly vlny. I tak jsme ale
vydrželi celkem dlouho hledat, nicméně neúspěšně.
 |
| Nadšení pro lov paua mušlí nám nechybělo ... |
 |
| ... a byli jsme na to dva ... |
 |
| ... ani to ale nestačilo a my nic nenašli :-( |
K večeru se Marťas s Pepou šli ještě proběhnout na
kopec, by shlédli krajinu vůkol (Marťas hlavně aby se zahřál) a holky začali
s večeří. Začalo ale pršet a hodně foukat. Měli jsme v autě velkou
plachtu, která se dala natáhnout mezi autama, ale nejspíš bychom odletěli.
Uchýlili jsme se tedy na záchodky – u pánů bylo dost místa, čisto, sucho a
nefoukalo tam. A protože nepřízeň počasí pokračovala, strávili jsme v této
společenské místnosti zbytek večera :-)
 |
| Všude dobře, na veřejných záchodcích nejlépe :-) |
 |
| Záchodky zvenku a velmi všední krajina - moře, kopce a tak... |
8.4. byl
pěkný den. Už zase svítilo sluníčko, takže by mohlo být teplo. Jenže foukal
megavítr a že bychom se s chutí rozeběhli zchladit do moře, tak to ani
náhodou. Jedině Anežka pořád trpí
dojmem, že jsme u moře a že si ho musí užít. Takže šla a vykoupala se. No,
hustá holka :-)
 |
| Ano i na NZ mají pobřežní hlídku ... |
 |
| ... David Hasselfoff měl zrovna dovolenou :-) |
Po koupačce vyrážíme přes Seddon, Blenheim a další města
projíždíme na sever do Malborough Sounds, kde chceme absolvovat nějaké menší
výlety a užít si tamější vyhlášené výhledy do zátok... (V Malborough sounds se nachází jeden z „great
walks“ jménem Queen Charlote Track, kde si výhledů na tisíce zátok užijete
opravdu do syta.) Už je tma,
když nacházíme místo na přenocování. Jsme na vyhlídce na začátku Malrborough Sounds
a těšíme se na výhled hned po ránu…
 |
| Oběd v parku města Blenheim ( v tuto chvíli netušíme, kolik obědů tady ještě s Martinem za měsíc uvaříme...) |
9.4. se probouzíme a dokola nás místo výhledů obklopuje
hustá mlha a vytrvalý déšť – výlety tedy odkládáme na neurčito. Nemáme už zásoby a tak zastavujeme shopovat
v Nelsonu, kde navštěvujeme japonskou zahradu. Kluci se jali využít
bambusu a chovali se zase jak malí.
 |
| Skok o tyči |
 |
| Bambus forever |
Naučili jsme se čechy spíš ignorovat, protože většinou nikdo
nestojí o kontakt. Jenže Pepa je huba nevymáchaná, a proto se dává do řeči
s každým. Měl štěstí – narazil na čechy, kteří ho neposlali někam, ale
dokonce se zmínili, že ve vesnici Motueka hledají sběrače jablek. Nám už
finance dochází a začínáme být trochu nervózní, takže tuto informaci velmi
vítáme. Máme proto jasno a jsme rozhodnuti stát se na čas sběrači jablek. Pepa
s Denisou se k nám přidávají, i když původně chtěli sednout na
trajekt a flákat se na severním ostrově.
 |
| Fisch and Chips |
A tak se zase ptáme
po práci. Odbočujeme ze silnice na každou cestu, kde je nápis “apple orchard“ a
ptáme se, jestli nás chtěj. Buď mají ale plno, nebo nechtěj Pepu, protože nemá
řádné pracovní povolení. Nejvíc práce vždycky dá najít někoho kompetentního. Je
neděle odpoledne, všichni už mají padla a nikde ani noha. Už to chceme vzdát,
ale zkoušíme ještě poslední sad. Posílají nás za Jeffem nahoru do domu. Ten
právě večeří a není rád, že ho rušíme. Máme s Pepou trochu strach, že na
nás poštve psi, ale nakonec se s ním bavíme asi dvě hodiny a výsledkem je
práce pro nás všechny už od zítřejšího dne.
Plni překvapení z toho co se stalo a očekávání
z toho co bude, usínáme zase v autech, ale už ne na parkovišti.
Dokonce máme k dispozici zázemí domku, takže i teplá sprcha - jupí :-)
 |
| Písmenkový absťák doplňujeme jakoukoliv literaturou... |
Odkaz na fotky naše...:
Odkazy na fotky Denisovců…:
