 |
| Poslední pohled na jížní ostrov. |
21.8. 2011 začíná naše cesta domů…
Ve 13:00 musíme být
v Pictonu, abychom se v poklidu nalodili na ferry. Dlouho se loučíme
s osazenstvem vinařství, někteří pláčou, neodjíždí se nám snadno. Mnozí
překvapili i dárky na rozloučenou - od Yui
jsme dostali fotky, naušnice… Fone nám namaloval karikatury…
 |
| Profesionálně vyvedené karikatury od Foana. |
Do Welingtonu
jedeme s Yenny a Pierem – a mořskou nemoc zaháníme filmem King speach.
Ve
Welingtonu na nás čeká Kredit (Martin Ryšavý – spolužák z veteriny),
kterého následujeme do Mastertownu, kde pracuje. Večer jsme šli na pivo a
vykládali jsme, poté absolvovali prohlídku „jeho“ bydlení, které vyžaduje
opravdu silný žaludek – raději jsme spali v autě. Kredit tady
s ostatníma klukama třídí dýně. Ty jsou na velké hromadě, kde už je jich
půlka shnilá. Ty co nejsou, tak hází na kartáč, kde se očistí a pak se
v bednách vyváží do supermarketů. Práce docela dobrá-někdy, ale museli občas pracovat přes noc a někdy i víc než 24h. Bydlení zadarmo, ale nejhorší, jaké jsme
viděli. Všude smrad, bordel, plíseň a díry od myší.
 |
| Kredit a jeho smrdutá práce |
 |
| Kreditovo smrduté bydlení. Ale zadarmo. |
22.8. snídáme pizzu, ale raději ne v domě… Kolem 10:00
vyrážíme směr Hastings – naše jahodové působiště. Cestou nám do předního skla
opět narazily dva šutry naštěstí mimo průhled řidiče, takže technickou snad
získáme). Brousíme a umýváme naše auto,
aby vypadalo co nejlépe.
 |
| Pejsek a kočička lakýrníci. |
23.8. Na dnešek máme domluvenou technickou - navštěvujeme stejný autoservis, jako prve.
Ind ale našel prasklou gumovou krytku, takže tu musíme nechat vyměnit.
Navštívili jsme také Davida, jeho rodinu a Pepřenku. Ta nás poznala a byla
skutečně ráda, že nás vidí :-)
24 - 25.8. nakoupili jsme veškeré potřeby
k restaurarování našeho auta (abychom ho prodali za co nejvyšší částku) a
odjíždíme k horkému potoku, kde se po celodenním broušení můžeme bezplatně
umýt v teplé vodě. Po dvoudenním
úsilí je naše Mitschbishi L300 k nepoznání – po rezavých dírách velikosti
od golfového po fotbalový míč není ani známky, bílá barva září do dálky –
konečně můžeme vyrazit do Aucklandu a naše autíčko prodat na trhu. Jelikož
některé díry byly příliš velké, rozhodli jsme se vypomoci si montážní pěnou :-)
26.8. se probouzíme u řeky, zuby čistíme na nejbližší
benzínce a vjíždíme do Aucklandu. Tam parkujeme na jediném neplaceném místě – a
to pod bordelem Femme Fatale a vyrážíme po okolních hotelech rozdat letáky
s fotkou našeho pojízdného domečku. Poslední dva týdny na NZ nás čeká už
jen prodej našeho auta – doufáme, že se to vydaří o trochu dříve a třeba ještě
budeme mít chvilku se porozhlídnout v okolí „města plachet“.
 |
| Využití prostorové dispozice v podání naší hostitelky Tertii |
Abychom
neutráceli peníze za ubytování (v Aucklandu samozřejmě jedno
z nejdražších) rozhodli jsme se, že budeme opět woofovat. Našli jsme
ideální paní – jménem Tertia, která bydlí v blízkosti Aucklandu, a má
volno pro pár. Přijíždíme k ní kolem 15:00, ubytováváme se a ještě jdeme
pracovat – do tmy. Při večeři povídáme a popíjíme… Na svém profilu měla Tertia
napsáno, že má doma trochu nepořádek. To nás neodradilo. Mysleli jsme si, že už
jsme viděli dost. Míra botelu nás ale překvapila. Naštěstí to naše hostitelka
vyvážila pohostinností a vstřícností, to vše s neustálým úsměvem na tváři.
 |
| Ložnice jako ukázka kompozice vnitřního uspořádání. |
 |
| Dům Tertii s karavanem Erica. |
27.8. Náš první pokus o prodej auta – odjíždíme na trh do
centra Aucklandu. Vystěhovali jsme z Mitshubishi vše, co si chceme odvézt
– ostatní jsme naleštili, uklidili a navoněli (nově jsme vyprali i povlečení).
V 8:30 jsme na místě a rozhodli jsme se zkusit cenu na 3800,-. Později
možná snížíme... Z jedné strany vedle nás stojí francouzi – jejich van má
cenovku 7800,-…ale je mnohem větší a je v něm skutečně všechno (včetně
kol, lyží a stolků). Na trh přišlo
celkově málo lidí – ale přesto se asi 4 auta prodali – jen ne to naše. Objevilo
se tam i pár čechů, ty se ale s náma vůbec nebavili. Brali jsme to spíš
jako předzvěst toho, jaký to bude opět v Čechách. V
14:00 už jsme zase v pracovním a pomáháme Tertii s údržbou domu a
zahrady.
 |
| Fotka použitá na našich inzerátech. Škoda, že sme si autíko nemohli vzít sebou... |
28.8. Vyjíždíme na další trh– jeden z největších -
v Ellerslie. Ve vesnici Albany si ale Martin všímá hustého bílého kouře za
námi – našeho kouře. Zastavujeme u kraje a za námi mladík, který má okamžitě po
ruce dobře míněnou radu – „Chybí Vám olej“. Protože nás nic jiného nenapadá,
Martin běží do benzínové pumpy, kupuje a dolívá ojej. Bohužel – nedostatkem
oleje to nebylo. Jedeme do nejbližšího servisu a z auta to čoudí čím dál
víc…je neděle a všude zavřeno! Další chytrý pán nám sděluje, že pokud se auto
nepřehřívá a má dostatek oleje – nemůže se mu tedy nic stát a my se odvažujeme
popojet až k dalšímu servisu, který je taky zavřený. Naše poslední možnost
je přítel na telefonu – Honza Hlaváč, opravář, kutil a technik, který je ale ve
švýcarsku a my si neuvědomili, že má asi 3:30 ráno. Přesto zvedá telefon a
sděluje nám, že se pravděpodobně jedná o prasklou hlavu motoru nebo prasklé
těsnění. Oprava je v každém případě drahá… Auto už je nepojízdné a my
musíme za Tertiou pěšky hodně kilometrů. Na netu zjišťujeme všechny dostupné
informace o prasklé hlavě motoru, její opravě atd. Martinovi se z toho
neudělalo dobře a onemocněl – začíná brát antibiotika. Anežka zapíjí žal
s Tertií a Ericem (který u ní bydlí na zahradě). Ten se nabídl, že by nás
mohl zítra odtáhnout do servisu, kam chodí on - -že je nejlepší. Jsme rádi, neb
sami bychom si nepomohli.
29.8. Eric včera vypil hodně vína a nechtělo se mu vstávat. Po dvou hodinách se nám ho podařilo vzbudit.
Odvezl nás k autu a my se pokusili popojet, ale už po jednom kilometru se ručička
teploměru začala nebezpečně zvedat, takže jsme museli na lano. To ale Eric
raději uvázal dvojitě, takže bylo polovičně dlouhé a to bylo sakra málo. Navíc
se Eric rozhodl, že nám cestu usnadní minimalizováním rozjíždění. Tedy když bychom
neměli mít přednost, tak troubil jako o život. Marťas se dost zapotil a
kupodivu jsme dojeli do servisu bez “ztráty hvězdičky“. V autorizovaném
servisu pro Audi a Mercedes (už tedy víme proč je nejlepší) se bojíme se ceny.
Navíc se na auto podívají nejdříve zítra, takže nám dost ubývá čas na prodej.
V dílně se ještě Eric ptá na svoje auto – Mercedes, který si zapálil. Na
mou otázku-proč to udělal opáčil, že se někdy opije a dostane šílený nápady. No
a tenhle člověk nás před chvílí táhl na laně… Dělá se nám z toho dodatečně nevolno…
 |
| Viditelná emulze vzniklá proniknutím chladící kapaliny(vody) do motoru. |
30.8. Jedem do města zařídit uzavření bankovního účtu,
převod peněz, zažádat o vrácení daní apod. Zkušenost na daňovém úřadu byla
k nezaplacení: lidé usměvaví, žádné dlouhé čekání, za ½ hodiny jsme u
jedné přepážky byli s Martinem hotoví oba… Protože jsme bez auta, jsme
odkázáni na Tertiu – a ta je moc hodná. Její rodinný poradce Rocky nám poradil, abychom
naše auto dali na TradeMe (místní Aukro). V servisu nám potvrdili diagnózu
Honzy Hlaváče. Na opravu nemáme čas ani peníze a na TradeMe bychom mohli auto
prodat i s poruchou…
31.8. – 2.9. Pracujeme na zahradě a na domě. Řežeme a pálíme
dříví, přesazujeme rostliny z místa na místo, Martin kope drenáž.
V pátek večer odjíždíme do místní hospody – vlastně pivovaru. Celá ta akce
je zvláštní – pivovar je uprostřed ničeho – takže tam všichni musí dojet autem.
Pivo je tam hnusný, atmosféra jako na firemním večírku v těsně po příchodu
prvních lidí. Eric se opil a kácí veškeré sklo a lepí se na Tertii, ta nás
kolem 24:00 odváží domů…
3.9. jedeme ukázat
auto prvnímu vážnému zájemci, ten nás potom hodil do centra Auklandu, kde
vyzvedáme formuláře pro případ, že by se auto prodalo a my ho museli převést na
jiného majitele. Také kupujeme suvenýry dom a navštěvujeme místní Zoo – je
malinká, ale maj tam kiváka! Marťas při odchodu zakupuje zápisník ze sloního
trusu a manžetové knoflíčky ve tvaru NZ. :) Dom za Tertiou se dostáváme busem,
jehož zastávku jsme v centru hledali asi tři a půl hodiny. Za jízdy pak
řidič seřval puberťáky, co se v buse pouze smáli. My se pak raději bavíme
šeptem.
 |
| U paty Sky Tower |
4.9. vyrážime s Tertiou na nedělní trh. Koupili jsme
tam spoustu zbytečností – korále, green stone, přívěšky, šaty atd. Bez oběda
vyrážíme na návštěvu za nějakým Tertii kamarádem – zahradním architektem – má
moc pěkný dům. Kolem třetí se vracíme dom, ještě chvíli pracujeme na zahradě,
venčíme psa a před spaním sledujeme aukci – našeho auta. Prodává se za 1050
NZD.
5.9. nám Tertia dala za úkol zprovoznění odvodňovací
soustavy za barákem. Po půl hoďce ale volala svému „technickému poradci“
Rockovi, který zhodnotil, že na tuto práci nejsme dostatečně erudovaní. To už
Martina rozčílilo a řekl Tertii, že Rocky bude o zprovoznění kanálu za barákem
mluvit ještě dalších pět let, ale nikdy s tím nic neudělá… a že jestli
nechce aby jí při každé bouřce plavalo přízemí pojedeme nakupovat. A jeli jsme.
Nakoupili jsme drenážní trubky, štěrk a vše ostatní potřebné k udržení
vodohospodářské situace v Tertiině domě. Po příjezdu musela ještě Anežka
absolvovat jeden rozhovor s Rockym, kdy se mu snažila vysvětlit
technologický postup naší opravy. Po hodinovém rozhovoru byl s popisem
řešení spokojen a dovolil nám tuto operaci provést… :)
6.9. Šel Martin vyměnit klíčky od auta za peníze – byl to
zvláštní pocit, že už auto nebude cestovat po NZ (byli jsme asi dvanáctí
majitelé) a že už v něm nikdo nebude spát… Atmosféra u Tertie houstne –
Eric – její karavanový spolubydlící sprdnul Martina, že mu poškrábal sekyrku.
Marťas se ale udržel a nevrazil tomu slizkýmu idiotovi sekyrku do hlavy…
7.9. nás Tertia veze do Aucklandu za Kytuškou (sestřenice
Anežky), kde máme strávit poslední noc před odletem. Dlouho se loučíme a
děkujeme za veškerou pomoc. Bez Tertie bychom posledních 14 dní propadli
stoprocentně depresi!!
 |
| Naše vždy usměvavá a příjemná hostitelka Tertia. |
8.9. kolem páté hodiny ranní vyjíždíme autobusem na letiště…
noc po dvanáctihodinovém letu trávíme v Soulu – v luxusním hotelu,
kde Martin věnuje 4 hodiny večeři – raut byl opravdu famózní!!! Ve Vídni
přistáváme kolem páté hodiny večerní, čekáme na kufry s plechovkou budvaru
a vyhlížíme autobus student agency, který by nás měl odvézt do Prahy… hned po
nástupu do autobusu se jistý pán a dáma do krve pohádají o sedalo v uličce.
Oba mají pocit, že právě jim patří sedadlo v uličce. Tváříme se, že nerozumíme česky... Tato situace se opakovala ještě dvakrát.
Inu víme, že se blížíme domů – do Čech a za Čechy… :) Ale těšili jsme se na Vás :)
 |
| Konečně český pivo ve Vídni, dali sme každej tak tři kousky a cesta do Phy pěkně utekla. |
Komplet fotky na:
https://plus.google.com/photos/108228481451089582099/albums/5970606039531562737
